Životní teorie
Každá lidská bytost hledá ve svém životě nějaký smysl, nějaký vyšší důvod bytí. Tuto skutečnost využívají náboženství a věřícím poskytují možnost jak dosáhnout vyššího štěstí a hlavně nalézt smysl dobrého a poctivého života. Víra, že je nad námi pod námi v nás či kdekoli jinde něco dalšího co je mimo náš vliv a často i chápání dodává nám pocit hlubšího vyžití a smysl konanému dobru.
Křesťanství, jakožto nejrozšířenější víra slibuje po poctivém životě bez hříchů věčný ráj po boku našich blízkých. Buddhismus slibuje mnohem méně, dává možnost něčeho, co by se mnohým zdálo spíše jako trest. Po střídmém a úslužném životě je možno dosáhnout konce opakovaného znovuzrození. Tedy vykoupení z utrpení a poznání, že vlastní „já“ není skutečné.
Kromě náboženství existují i jiné teorie jak žít lepší život. Ačkoliv se pojem karma pojí s hinduismem a buddhismem věří v tuto spravedlnost i ti, jenž žádné z těchto náboženství nevyznávají. Na tento zákon příčiny a důsledku se odkazují mnozí lidé. ,,Karma!“ je v tomto přeneseném významu synonymum ,, to máš za to!“. Podobně jako karma se chová i vesmír- další z řady příčin.
Osud- v různých podobách se tento pojem objevuje v mnoha náboženstvích. Osud je prakticky nezvratná dějová linka, která nám byla určena, některé naše kroky ji mohou posunout, ne však změnit. Koncept je založen na víře, že vše na sebe pevně navazuje a tato struktura je trvalá. Ti z nás, kteří věří v osud mají trochu ulehčenou práci při rozhodování, neboť ať si zvolí kteroukoli z cest, osud je zavede na stejné místo.
Já jsem zastánce teorie I HAVE. Přeloženo z angličtiny jako já mám a v perfectových časech ve významech již jsem, už jsem, ještě nikdy jsem…- tedy dosažené skóre nebo v případě děje v minulosti jehož výsledky vidíme teď či obecně v událostech, které nejsou přesně zakotvené v minulosti daným okamžikem. Není to tedy, jak se na první pohled zdá pouze o tom co hmotně mám. Opak je pravdou. Jedná se o vše, co člověk udělal, či viděl a zažil, z čeho se může těšit a mít z toho dobrý pocit. Odstraňuje tedy ten pocit prázdnoty a smutku, který je před vámi nečeká-li vás nic dobrého. Nechá vás si vzpomenout na minulé radosti a hlavně dává popud k vytváření nových. Pro mě je tedy stěžejní v motivaci k neznámým a snad i náročným věcem. Důležité je to obzvlášť v dnešní době, kdy sdílíme každý okamžik svého života a pro mnohé se stává ono podělení hlavním smyslem věci! I HAVE ale upřednostňuje vlastní prožitek a ne vytahování. Přísně tedy odsuzuje vytahování a virální sdílení čehokoli, co má vyvolat závist.
Ať už žijeme podle Síddhárthy nebo Ježíše smysl života potřebujeme všichni. A ten nikdy není moc daleko.
Ž.
3gracie 